Listiny
Udělejte si nezprostředkovaný názor na celou věc sami, níže najdete přehledně veřejně dostupné informace i dokumenty, jež nám poskytli poškození družstevníci.
Najdete zde informace k likvidaci družstva, vyvedení majetku při konkurzu a také k obviněním družstevníků.
1
Proč byla MSD odňata licence? Jak se MSD dostalo do insolvence? Kdo rozprodával majetek MSD a za kolik? Jak se MSD brání? Odpovědi na tyto otázky najdete níže.
MSD do zásahu Vrchního státního zastupitelství v Praze nevykazovalo žádné známky toho, že by směřovalo k úpadku. Vykazovalo velmi dobrou likviditu, ziskovost i stabilitu. Rezervy družstva několika násobně převyšovaly zákonné požadavky, kontrolní mechanismy a vnitřní chod družstva byl minimálně na stejné úrovni, jako konkurenční spořitelní družstva. MSD plánovalo otevírání nových poboček, dosáhnout bilanční sumy 20-ti mld. Kč a transformovat se na banku. V roce 2012 mělo bilanční sumu přes 10 mld. Kč a vykázalo hospodářský výsledek ve výši 165 mil. Kč, přičemž na účtu mělo k 31.12.2012 částku 945 mil. Kč. Na bankovních účtech měla posléze až 2,7 mld. Kč. Drželo si tedy rezervu k celkovým vkladům družstevníků daleko nad 10%, když povinné minimální rezervy jsou pouze 2%.
V roce 2013 byly MSD zablokovány veškeré peníze na účtech MSD usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze, dělo se tak několika usneseními, protože MSD mělo účty vedeny u více bank (dokument 1). MSD se odvolalo proti usnesení (dokumenty 2 a 3) s logickou námitkou, že není důvod blokovat veškeré peníze MSD, ale jen ty, které byly předmětem pokusu o krádež. Je jasné, že pokud se budou jakémukoliv podniku blokovat peníze a nebude moci platit mzdy, nájem atd., pak musí za pár měsíců zkrachovat, je protiprávní, aby VSZ zablokovalo úplně všechny peníze MSD. Tyto námitky nebyly vyslyšeny, veškeré prostředky družstva (2,7 mld. Kč) blokovalo VSZ tak dlouho, až spadlo MSD po půl roce do konkurzu.
Dokument 1: 1) 13 05 03 Vrchní zastupitelství- usnesení / 2) 13 05 09 Vrchní státní zastupitelství – usnensení / 3) 13 05 13 Vrchní státní zastupitelství- usnensení / 4) 13 05 15 Vrchní zastupitelství – usnesení
Dokument 2: 13_05_27_Vrchní_státní_zastupitelství_žádost_poškozeného
Dokument 3: 13 05 16 Vrchní soud v Praze stížnost poškozeného
MSD na sebe podalo návrh na insolvenci, když nebylo schopno hradit své závazky, ačkoliv mělo dostatek peněz na účtu, protože veškeré peníze mu byly na více než půl roku neprávem zablokovány, vizte předchozí záložka. Insolvenční návrh byl v tomto znění schválen soudem a zároveň byl jmenován insolvenční správce Mgr. Ing. Ivo Hala. Jako účastník insolvenčního řízení vstoupilo také Vrchní státní zastupitelství v Praze, činnost správce Haly tedy monitorovalo a mohlo jako účastník vznášet námitky proti postupu.
Dokument 1: Insolvenční návrh MSD
Dokument 2: rozhodnutí o insolvenci MSD
Dokument 3: vstup VSZ do insolvence MSD
Insolvenční správce Hala si nechal vypracovat znalecký posudek od znaleckého ústavu Equity Solutions Appraisals s.r.o., který měl za úkol ocenit pohledávky MSD pro účely úplatného postoupení. Prakticky tedy měl stanovit, jaká je hodnota pohledávek z úvěrů, které MSD poskytovalo klientům. Hodnota těchto pohledávek byla založena na majetku, který tito dlužníci měli, protože dlužníci MSD museli obvykle zastavit celou firmu s veškerým majetkem. Equity Solutions Appraisals s.r.o. dospělo téměř u všech pohledávek k závěru, že jsou téměř bezcenné a dosahují hodnoty okolo 15% oproti načerpanému úvěru, celkem za celé portfolio pohledávek tedy cca 1,3 mld. Kč.
Předmětný znalecký posudek není v celku veřejně k dispozici na insolvenčním rejstříku, jeho části však máme k dispozici od jednotlivých družstevníků vždy za nějakou konkrétní společnost. Není výjimkou, že ústav Equity Solutions ocenil společnost za nula, i když disponovala obrovským majetkem v podobě nemovitostí, protože ústav “zapomněl” provést šetření na katastru nemovitostí. Podrobněji vizte bod 2.
V roce 2015 byly prodány pohledávky MSD v nominální hodnotě 10 mld. Kč v jednom balíku bez dražby v rámci výběrového řízení. Tento způsob zpeněžení majetkové podstaty schválil věřitelský výbor, jež byl řízen fondem pojištění vkladů, který byl největším věřitelem MSD, protože musel vyplatit střadatele MSD podle pravidel garance státu za vklady. Fond pojištění vkladů je státem řízená organizace, do níž přispívají banky a to povinně. Rozhodnutí věřitelského výboru schválí insolvenční soud, který kontroluje procesní stránku věci.
Myšlenkou prodeje mimo dražbu bylo to, že se do výběrového řízení přihlásí několik subjektů, které si provedou vlastní ocenění daného portfolia pohledávek, a každý podá co nejvyšší pro daného zájemce přijatelnou cenu, čili že díky vzájemné konkurenci bodu nabídky z výběrového řízení nejvyšší dosažitelné a majetek MSD tak bude zpeněžen nejvýhodnějších možných podmínek. K tomu však zjevně nedošlo, když se do výběrového řízení přihlásil minimální počet zájemců a to tři (3), přičemž společnost, který nakonec portfolio koupila, ho vzápětí prodala za vyšší cenu druhému v pořadí. Že došlo k pletichám ve výběrovém řízení je zcela evidentní, ačkoliv jak se zdá, toto policii ani VSZ vůbec nezajímá.
Dokument 1: Prodej portfolia AB-Credit
Dokument 2:
MSD byla v průběhu roku 2013 Českou národní bankou (ČNB) odňata licence na působení jako družstevní záložna, proti tomuto rozhodnutí podalo MSD rozklad, který bankovní rada ČNB 17.12.2013 zamítla. Proti rozhodnutí o rozkladu podalo 17.2.2014 MSD žalobu na ČNB k Městskému soudu v Praze, tomu trvalo tři (3) roky, než rozhodl dne 27.4.2017, přičemž usnesení soudu vč. odůvodnění mělo 5 stran a bylo v tom smyslu, že protože byla žaloba podána až po prohlášení úpadku, nemělo jej podat představenstvo, ale insolvenční správce. Přičemž je obtížné se ubránit dojmu, že soud tímto způsobem celou věc jednoduše zametl pod koberec a vůbec se nezabýval podstatou věci. MSD podalo 12.6.2017 kasační stížnost na Nejvyšší správní soud proti tomuto rozhodnutí Městského soudu, této stížnosti bylo vyhověno a věc byla vrácena k opětovnému projednání na Městském soudu.
Dokument 1: Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (2014)
Dokument 2: Usnesení Městského soudu v Praze (2017)
Dokument 3: Kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze (2017)
Dokument 4: Doplnění kasační stížnosti (2017)
Dokument 5: Nařízení jednání; žaloba ČNB (2020)
2
V roce 2015 prodal insolvenční správce Hala pohledávky za družstevníky MSD za zlomek jejich skutečné hodnoty na základě znaleckých posudků od Equity Solutions Appraisals s.r.o. Jednotliví družstevníci dnes poukazují na očividné pochybení v těchto posudcích, které ve svém důsledku znamenaly vznik škody MSD v řádu stovek milionů až miliard Kč. Podívejte se sami.
Majetek Společnosti Soleil Energy a.s. by prodán za 8,7 mil. Kč na základě znaleckého posudku
3
VSZ se snaží obhájit svůj postup proti MSD tím, že obviní družstevníky z úvěrových podvodů. Tyto obvinění jsou však nesmyslná a téměř ve všech případech mají totožnou konstrukci a téměř ve všech se opakují tytéž chyby, což jasně ukazuje na to, že jde o zcela účelová obvinění.
1 ) Obviněný měl podat nepravdivý znalecký posudek, ve většině případů to však nedává smysl, neboť:
a) obviněný znalecký posudek obvykle ani nezadával, znalce ani nemusel znát, znalce neovlivňoval. Běžný člověk není schopen posoudit správnost znaleckého posudku a pokud je znalecký posudek opatřen pečetí znalce, svázán a neporušen, není ani jeho povinností ho zkoumat do hloubky. Za znalecký posudek, který soudní znalec vydá, si také nese svou odpovědnost.
b) Ve většině obvinění nebylo prokázáno žádným konkrétním důkazem, že by se v daném případě jednalo o nepravdivý znalecký posudek. Aby mohl být posudek revizním, musí odpovídat na totožnou znaleckou otázku a musí oceňovat na základě stejných metod jako posudek revidovaný. Policie si obvykle nechala vypracovat znalecký posudek, který např. odhadl cenu obvyklou, ne cenu zjištěnou (viz §2
c) Policie nemůže bez opory v revizním znaleckém posudku dojít k závěru, že je nějaký znalecký posudek pravdivý či nepravdivý, dopustila by se tak jednání v rozporu s §105 trestního řádu, protože se jedná o odborně složitou otázku.
d) Dle některých výkladů může revizní posudek zpracovat pouze znalec zapsaný v oddíle II seznamu znalců (univerzity a výzkumné instituce)
e) dle trestního řádu §110 by měly být v podobných věcech zpracovány posudky dvěma nezávislými znalci
g) Při hodnocení znaleckých posudků, jež družstevníci předložili při čerpání úvěru je na místě klást si otázku, zda tyto posudky byly vypracovány pro účely úvěrového řízení. Pokud ne, tak zda to v nich bylo uvedeno, resp. zda to bylo pro MSD z posudku patrné.
h) Ve většině obvinění se opakuje nesmyslná chyba, že znalec prý postupoval v rozporu s § 9 odst. 5 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku, avšak toto je zcela nesmyslné, protože celý zákon č. 151/1997 se dle §1 použije pro účely výslovně jmenované zákonem, jedná se např. o odhad pro účely daně z nabytí nemovité věci, vyvlastnění apod. Zcela určitě není závazný pro komerční ocenění.
Dle některých obvinění měl družstevník vědět, že úvěr nikdy nesplatí, protože údajně nevyvíjel žádnou podnikatelskou činnost, přitom ale obvykle skutečně daný majetek koupil, nebo na něj alespoň složil zálohu. Argumentace obvinění může stát na výpisu z účtu, u kterého často tvrdí, že údajně nebyly hrazeny platby na běžnou podnikatelskou činnost (benzín, telefon, nafta), přičemž to, že tyto drobné výdaje si nehradil obviněný z firemního účtu. To ale nemůže znamenat, že by nevyvíjel žádnou podnikatelskou činnost. Už to, že např. složil zálohu a snažil se dosáhnout nákupu pozemků, je samo o sobě podnikatelskou činností.
Dle některých obvinění měli družstevníci zatajit MSD ekonomický stav jejich společnosti a že také zatajili, že úroky budou placeny fakticky jakýmisi třetími subjekty – přitom často zjištěné skutečnosti svým obsahem dokazují, že obviněný ke stavu společnosti MSD předal MSD úplně vše, protože k žádostem o úvěr se vždy přikládaly také aktuální výkazy společností, kde byly vždy patrné např. i už složené zálohy na nákup majetku. Z těchto skutečností je v řadě případů zcela jasné, že MSD vědělo i o způsobu, jakým družstevníci s penězi nakládali, když je např. poslali svému zprostředkovateli.
V obvinění je často tvrzeno, že úroky byly placeny třetími subjekty, ačkoliv peníze šly přímo z účtu dlužníka. V některých případech tyto peníze dlužník získal tak, že obdržel platbu z titulu smluvní pokuty např. od svého zprostředkovatele, kterému poskytl zálohu na nákup. Tyto peníze však patřily právě dlužníkovy, dostal je za čekání, které musel strpět za dobu, kdy mu zprostředkovatel sháněl vhodné pozemky. Tvrzení, že úroky byly hrazeny od 3. subjektů je tak v řadě případů naprosto účelové.
V řadě obvinění se opakuje tvrzení, že obviněný porušil smlouvu s MSD, když pro nákup používal zprostředkovatele, přitom zákaz použití prostředníka pro nákup jednotlivých nemovitostí nikdy nebyl součástí úvěrových smluv MSD. Takovýto postup navíc může být i odrazem logiky věci, neboť jedná-li se např. o nákup nemovitostí velké výměry od mnoha vlastníků, logicky nemohl být takovýto nákup realizován pouze vlastními pracovníky jedné společnosti a použití realitního agenta bylo naprosto pochopitelné.
To, že např. společnost- dlužník složila zálohu zprostředkovateli MSD v řadě případů prokazatelně vědělo, protože to družstvu jednak obviněný sděloval, a jednak je to patrné z účetnictví dlužníka, v kterém je jasně vidět, že má pohledávky z titulu složené zálohy na nemovitosti.
V řadě obvinění se tvrdí, že byl údajně uzavřen účelově vázaný úvěr, přičemž ale dle běžné úvěrové smlouvy MSD šlo vždy o podnikatelský úvěr, obviněný se tedy nemohl dopustit jednání v rozporu účelem, pokud např. použil pro nákup zprostředkovatele.
Ve většině případů se veškeré peníze použily na nákup nemovitostí, v některých případech je koupil např. zprostředkovatel, nicméně družstevník měl proti tomuto zprostředkovateli obvykle zajištění nebo nějakou formu ručení, aby své nemovitosti vždy dostal, nebo příp. aby mu byla vrácena záloha. Vyšetřováni se obvykle téměř vůbec nezabývá otázkou, kde prostředky z úvěru skončily, zda se někdo obohatil, zda je někdo zpronevěřil. Za celou dobu vyšetřování policie žádné větší prostředky nezajistila ačkoliv všechny platby šly skrz banky a lze je spolehlivě dohledat. Aby bylo možné někoho obvinit z úvěrového podvodu, musí se popsat, kdo a jak se obohatil a je nezbytné identifikovat, kde peníze skončily.
Policie obvykle nenechá ocenit hodnotu zajištění, tak jak by měla dle ustálené judikatury a to zejména rozhodnutí nejvyššího soudu sp. Zn. 3 Tdo 460/2010, že trestný čin úvěrového podvodu „mohl být spáchán jen za předpokladu, kdyby poskytnutý úvěr – třebaže dlužník od počátku neměl v úmyslu jej splácet – byl zajištěn takovou hodnotu zástavy, která nepostačovala k tomu, aby jejím prodejem byl úvěr splacen, a jestliže si byl této skutečnosti vědom.“
povinností policie je tedy zjistit hodnotu zástavy – přičemž ve většině úverů sloužily jak zástava nemovitosti a 100% podíl na společnosti dlužníka v kombinaci se směnkou, v některých případech avalovanou. Je nezbytné ocenit řádně veškeré zajišťovací instrumenty.
Znalecký posudek musí obsahovat prohlášení znalce, že jsou mu známi důsledky nepravdivého znaleckého posudku dle § 106 trestního řádu.
Ocenění by mělo být provedeno k datu, kdy byl dokonán údajný trestný čin, nicméně toto není jednoznačné a je potřeba, aby znalec ocenil mj. i k datu, kdy už např. odešly peníze na zprostředkovatele a aby tedy oceňoval pohledávku.
V řadě případů dokonce i soudci odmítli vyslechnout jiného znalce, než toho, jež přibrala policie, což je zcela v rozporu s trestním řádem. Toto lze řešit vyjádřením znalce nebo doplňkem ke znaleckému posudku, v případě odvolání.